Strašně krásný závod.

19. září 2016 v 18:45 | Motůrek |  Rožmitálská padesátka

Náš opomíjený závodník Petr Krčál se umístil na výborném třetím místě v závodě World Tour - Nepálská pivní 40
Blahopřejeme
(KV)

Setkání mílařů Smějící se



Strašně krásný závod.


Nemám rád toto slovní spojení, je vlastně nesmyslné, ale sobotní zážitek dokonale vystihuje. Nebo tedy: krásně strašný zážitek nám připravil Michal společně s počasím. Po nezvyklé vlně zářijových veder se situace rapidně změnila v pátek večer. Jel jsem si odpoledne projet první půlku trasy, bylo třicet stupňů a na zpocené tělo se lepil dres, několikrát jsem projel hejnem mušek, rázem jsem jich měl plné oči. V dálce ale zahřmělo. Chtěl jsem volat Michalovi, že jestli nezaprší, závod nejedu. Touha po dešti se mi splnila za chvíli. V průtrži mračen jsem zastavil a vychutnával si osvěžující déšť. Přijel jsem domů dokonale skrz naskrz mokrý, poprvé. Ráno všechno klapalo, vydatná snídaně, nic nezapomenout a jede se na start. Zapomněl jsem přilbu, volám Jirkovi, hurá vezme mi ji. Začalo lejt, Na prezenci jsem přijel skrz naskrz mokrý, podruhé. Obdivuji srdcaře, kteří se přijeli přes toto počasí přihlásit až dnes a těší se na bahenní lázně. Jeden blázen dokonce vstával v 6 a jel 150 km aby zaplatil za moknutí v lese. Jmenuje se Karel, zřejmě ze slušnýho oddílu! Promočená startovní pistole nevydala výstřel a tak Michal zařval: JEĎTE!! Sám poprvé svůj závod nejede, musí doznačit smyté šipky, které jsme dle pokynů lesopánů museli tvořit smytelným sprejem. Všichni kromě mne jedou kouř, někteří proto, že mají natrénováno, někteří, že nevědí, co je čeká za prasárny. Dojeli mne Šlajs a Tuček z Julatýmu Nepál,(dojeli spolu na setinu stejně-stejné chyby, stejné známky),což mně psychologicky moc nepovzbudilo, ale držím si své tempo a těším se na Pohádkový les pod Maráskem. Jedem s Kreslíkem, při sjezdu pijem, zastrčím bidon do držáku a začnu brzdit před odbočkou prudce vlevo. Jirku cítím v zádech , radši ukazuji. Mokré kotouče kvílí a to nás zachránilo. Jirka ještě bidon před očima a řve bacha. Pustím brzdy, o milimetr jsme se nesrazili, fuj...Začalo lejt, bahno z převodů pravidelně smývám průjezdem louží, jede se dobře. Co se asi děje vpředu, jistě se nahání Záryba s Pepou. Kecám na občerstvovačce, v klidu dojím banán, ještě bude potřeba móóóc energie. Jedu sám, leje víc a víc, u mohyly jedu potokem až na Štěrbinu. Uf, tak poslední kopec, ale ten sjezd taky nic moc, jedu na jistotu. A právě tady se rozhodlo o vítězi. Pepa si bohužel ustlal a Záryba se řítí sám do cíle. Třetí Martin doplatil na to, že na trenažéru nemá prográmek s Rožmitálskou padinou. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, pár technických závad, to je prostě smůla. Občas někdo zabloudil, ale nakonec značení vzhledem k podmínkám dobré, i když upřímně, pár šipek mohlo být větších, při pátečním treninku jsem je považoval za motýly žluťásky sedící na silnici a zachránily mne Hanušovy křížky označující kam nejet, originální nápad jak obejít zákaz šipek. Ale jinak bylo vše dokonalé a díky Michalovi a super partě okolo něj jsme zažili poetickou sobotu v přírodě. Mnozí stáli 5 hodin v dešti na křižovatkách, díky za obětavost. To se mi honilo hlavou při průjezdu cílem, skrz naskrz promočený potřetí, unavený, ale šťastný. Myslím, že spokojeni byli všichni, poklábosilo se, snědli jsme řízky a oslavili dojezd těžkého závodu. A co nás letos ještě čeká? V sobotu Pivní 40 v Nepálu, 1.10 Tour de Brdy, 8.10 ČT Author Cup, a 22.10 Horská časovka. Na závěr jako vždy Winter Trans Brdy. Ahoj, BBBMot. 19.10