Jak to bylo doopravdy

30. května 2014 v 13:10 | Motůrek |  Aktuality
Podle líbivých fotek a veselých komentářů účastníků výletu na Šumavu to vypadá jako idylka. Nebudeme ale lhát sami sobě, natož čtenářům těchto stránek, musíme se s pravdou srovnat, jít s ní ven. Takže se v čase přeneseme do soboty 9.5. Sraz v Penzionu klapl na čas, i chroničtí nedochvilci dorazili v toleranci a tak jsme mohli v sestavě Kalík, Karel, Motůrek, Láďa a Jula vyjet směr Svatobor. Již zpočátku mne zneklidnily zmínky o jakémsi vedoucím zájezdu, ale zatím jsem to považoval za nezávazné klábosení o ničem. Ale brzy se to zvrtlo k horšímu. Podle původních představ i vzoru z historie se mělo jednat o kochací jízdu. Vyjeli jsme k Třemšínské boudě a odbočili vlevo, následoval krásný sjezd serpentýnkami. Tam se uskutečnil první plán pučistů, jak se zbavit nepohodlného Motůrka, tedy mně. Zatímco Kalík, následován nic netušícími dobráky Julou a Láďou, nasadil rychlý sjezd, já jsem si vychutnával krásy a za mnou zněl Karlův uklidňující hlas, vyprávějící něco o fotografování. Uprostřed věty ale zmizel hlas i Karel a já se ocitl sám. Nejprve jsem čekal na Karla v domnění, že má defekt..na kole. Ale nic… tak jsem jel na nejbližší rozcestí, nikde nikdo. Tak jsem jel dál a ve víře v kamarádství a dobré vztahy jsem , ač nerad, zapnul mobil a ohlásil kde se sejdeme. Po chvíli jsme se tedy opět setkali, ale krásné to nebylo. Byl jsem prohlášen za vola, který se nedrží stáda a opožďuje se, čímž způsobuje problémy ostatním. Jula s Láďou se tvářili neutrálně, Karel Kalíkovi bázlivě přizvukoval. Na mé výtky, že své vzory demokracie Stalina a Hitlera již překonává, se Jozef Visarionovič Kalík jen nepříjemně mračil a se slovy,, já jsem vedoucí!", zavelel k odjezdu. Proč mi ale chlapci neřekli rovnou.. Motůrku, jsi pro nás obtížný, nechceme abys s námi jel! Já bych to unesl. Místo toho zbytečné nahánění po brdských lesích. Vzal jsem si z toho ponaučení. Omezím kochání a budu se snažit jet a nezdržovat. Po dobrém obědě v Nepomuku U Švejka, kde bylo povoleno i pivo se jelo směrem na Nalžovské Hory a již se v dálce tyčil Svatobor.Mé pracně vymyšlené soutěže o znalosti Šumavy se zúčastňovali jen Jula s Ládou, ale šikana Motůrka pokračovala dál, tentokrát postavena úplně naopak. Kousek před nájezdem pod svatoborský kopec jsme spurtovali na ceduli a já jsem si dovolil vedoucímu vzdorovat a vyhrát. Pak jsem plynule pokračoval na Odolenov, víceméně smířený s tím, že za mnou za chvilku uslyším ševelení kol pronásledovatelů. Otočil jsem se pro kontrolu asi dvakrát, ale vzhledem k bolavým zádům za krkem to omezuji. A tak jsem si to nějak užíval až nahoru a byl jsem rád, že tam jsem. Za chvilku přijel Láďa a zase se vracel zpět, až přijeli všichni a dostal jsem opět šílenou sodu hodnou ročníku 1983 na vojně, že jsem nečekal ,nezabloudil a bezohledně jel vpřed. Utěšuje mně jen to, že historie píše: Před čtyřmi lety na Svatoboru první Motůrek, letos na Svatoboru první Motůrek. Přestože to cílem opravdu nebylo, vzhledem k bouři, která se na mně snesla, si toho začínám vážit a v šude se tím budu chlubit. Ale přes všechny problémy prvního dne se večer vydařil, i nepříjemný číšník byl vystřídán vstřícným nájemcem hospůdky na rozhledně a mohli jsme tak jít spokojeně na kutě. Předtím ale,po čtvrté hrušce, dokonce došlo na částečné usmíření s Jirkou. Ráno áčko ale nedodrželo rozcvičku a ještě to zlehčovalo, že mají natrénováno, boj pokračuje!. Jula se po výjezdu od rozhledny oddělil směr domov, s odůvodněním, že jsou důvodem ženy a peníze, což jsme museli pochopit. Možná však ujížděl před bičem otrokáře. My jme jeli dál k srdci Šumavy, směr Poledník. To byla krásná etapa těmi opuštěnými a krásnými zákoutími Šumavy. Keply, Kochánov…Na Poledníku mně trochu překvapilo, že rozhledna zavírá ve čtyři !? Zpět jsme jeli krásnou trasou přes Horskou Kvildu a Rejnštejn , Láďa zaslouží jedničku za navigaci lidskou, naprosto vítězící nad satelitnítní a totalitní.. V Sušici, jsme na poslední chvíli sehnali pěkné ubytování se skvělou večeří. Ráno, po dobré snídani jsme pod neustálou hrozbou deště jeli slušným tempem zpět k brdské domovině. Tady poprvé, ač nerad, musím trošku, malinko, smeknout před Kalíkem a Karlem. Všechny cedule spurtovali, bylo jich tak 20. Asi něco musí brát, protože normální, geneticky neupravený lidský tvor by to nemohl vydržet. Doufám, že tento článek spatří světlo světa, vlastně internetu, snažil jsem se využít chvíle, kdy bude Jiříček v Drážďanech a jeho pozornost diktátora bude oslabena prožitky kulturních akcí s Petrou, čímž se opozdí případný cenzorský zásah, Karel sice neodjel do Itálie, ale snad to do sítě pustí. Ale že jde do tuhého bylo vidět i z umělého navyšování sledovanosti stránek, jelikož jsem chtěl psát až poklesne pod 300.
V sobotu se jede Král Šumavy, asi za nejslabší naší účasti v historii. Michal vaří a marodí, Homré-celkové přetížení, já jsem sláb fyzicky, psychicky, prostě celková krize. Ale snad aspoň zafandím.

Zdar, BBBMot 29.5.2014






Giro Pičín 21.6.2014
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin68 Martin68 | 2. června 2014 v 8:23 | Reagovat

Motůrku kdyby Ti chlapci v týmu pořád chtěli ubližovat u nás v demokraticky smýšlejícím týmu jistě najdeš svoje místo ;-)  :-)

2 chloop chloop | E-mail | 5. června 2014 v 21:32 | Reagovat

Ahoj Medvědi, chystáte se do Pičína, jo? To rád vidím, chystám se taky, zatím pouze teoreticky.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.